1. Kapitola - Malá Holčička s velkým H

28. října 2011 v 0:03 | Muhe |  Malý problém Velkého muže

Dana.

Byla to vždycky holčička s velkým H. Představte si malé dítě s tmavě hnědými vlásky, obrovskými černými kukadly, růžovým obličejíkem a pusou, roztaženou věčně do úsměvu od ucha k uchu. Tak to je Dana. Milá, roztomilá, zvídavá, chytrá, bláznivá, ukecaná… a… *hluboký povzdech*… Moje dcera by byla téměř perfektní, kdyby neměla jednu velice špatnou vlastnost. Testovat. Vzpomínám si na dopis, co nám přišel ze základní školy krátce poté, co nastoupila. Rozhořčená ředitelka psala dlouhé psaní o nevychované mladé studentce, se spoustou slušných nadávek. Byla to velmi mrzoutská ředitelka. Daně jsem musel vysvětlit, že opravdu není dobré, někoho na přivítání kopnout do nohy. Dana pokrčila rameny a nic na to neřekla, ale už to neudělala.

Dnes jí je 11, je devátého ledna a venku fouká mrazivý vítr. Už to není to moje malý dítě…


"Tak, Dano, tady máš dárek ode mě!" Dana na mě upřela zvláštní pohled, kterému jsem nerozuměl, ale dárek si nevzala.

"Copak?" Nechápal jsem.

"Už nejsem dítě," řekla mi. Asi slyšela, jak jsem se domlouval se slečnou Petersonovou, jak našim dětem uděláme společnou oslavu… Nakonec to neklaplo, protože David a John jeli na zimní kurz přežití…

"To víš, že nejsi," chlácholil jsem ji a čekal, že řekne, že mi nevěří, nebo něco takového, ale rozhodně jsem nečekal, že vytáhne dopis, který si do té doby schovávala za zády.

"Tady na tom dopise je napsané slečna Dana Wentworth," ukázala mi dopis a mě se na pár vteřin zastavilo srdce.

"Och…" ano, to jsem řekl.

"Skvělé, že? Je tam pozvánka na přijetí do školy čár a kouzel. Já vždycky věděla, že magie existuje!"

"Hm, skvělé…" promnul jsem si bradu a přemýšlel, nad všemi jejími prohřešky ve škole. Tedy, těmi zvláštními a neoddiskutovatelnými, abych upřesnil. Ty, pro něž se nedalo najít logické vysvětlení. Například, jak Danina kamarádka, se kterou se hádala a další okamžik byla kamarádka na stromě u školy, který je chloubou celého jižního Londýna, protože nejvyšší nejrozlehlejší a nedá se na něj vylézt, jelikož větve jsou jen v koruně a jsou tak naskládané na sebe, že se nikde nedá pořádně došlápnout. Nebohá kamarádka, pro kterou museli přijet hasiči, skončila na úplném vrcholu koruny.



Když jsem nad tím tak přemýšlel, uvědomil jsem si, že jsem to měl čekat už dávno. Už proto, že Danina matka byla také čarodějka, ale nejspíš jsem si nechtěl připustit, že by Dana byla po ní. Já jsem totiž realista a nadpřirozeno, magie a tak dále, mě moc neberou. Jsem, jak by Danina matka řekla, skrz naskrz mudla. Vím, že mnozí její přátelé mnou pohrdali a nechápali, proč se za mě zasnoubila, ale to už je jiný příběh.

"Jo, já vím!" Výskla Dana a poskakovala po pokoji. Na své narozeniny nejspíš úplně zapomněla.

"Škoda, že mám přijet až za tolik měsíců…" posmutně za chvíli.

"Ale no tak, vždyť to není tolik… echm, jenom…" počítal jsem v duchu na prstech.
"Devět," doplnila mě Dana se skeptickým pohledem.
"Jasně, matika ti jde," mávnul jsem rukou.

"Hm… ono se učí dobře, když mám fotografickou paměť, ale co když to tam bude jiné?"
"Jaké tam, Dano. Vyjadřuj se normálně," napomenul jsem ji.

"Dobře, tak co když v Bradavicích mje učení nebude dost dobré? Třeba tam zmizí i moje fotografická pamět!" naoko se zděsila, ale byl to jen počáteční šok, že je opravdu kouzelnice. Rychle se dala do kupy.

"Ne, plácám nesmysly, neposlouchej mě," mávla rukou a já ji velmi rád poslechnul a natáhl se do křesla.

"Co to děláš?" Zeptal jsem se po chvíli, když jsem zpozoroval, jak si vytahuje tuž a špejli.

"No co, čarodějovi nemůžu psát propiskou," pokrčila rameny, otočila svůj dopis a psal na zadní stranu.

"A jak mu to odešleš?"

"Tak, jak to přišlo," odpověděla jednoduše.

"Sovou?" zatvářil jsem se pochybovačně.

"No. Tu, co mi dala dopis, jsem zavřela do klece po papouškovi - chtěla jsem nějaké domácí zvířátko, a když mi tak pěkně přilítla až sem… a pak jsem si uvědomila, že přinesla dopis. Ale je to dobře, aspoň ho zase odnese zpátky a mě bude moct ředitel odpovědět."

"Hm…" pokýval hlavou její pomalu usínající otec.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Teressska, Teressska, | E-mail | Web | 26. listopadu 2011 v 19:39 | Reagovat

xD to je dobrý, moc dobrý xD xD hlavně psát Brumlovi špejlí xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama