9. Kapitola - Bradavický Expres

28. října 2011 v 15:40 | Muhe |  Morisovi
Zcela nová kapitola k Morisům, super co? :-D užijte si jí ;-) Konec jsem měla trochu jinak, ale byl moc nduný, tak jsem ho změnila :-D Enjoy it ;-)


Domluvily jsme se s Carli, že si zajdeme domů a v klidu si sbalíme a pak k nám Carli s mamkou a segrou příjdou přespat.
Ale ted jsem se vzbudila a je 9:05 1. Září.... A všichni samozřejmě mají půlnoc a oddávají se hlubokému spánku.
"VSTÁÁVÁÁÁÁT!" Zařvala jsem tak halsitě, jak mi to je ty moje třináctileté a po ránu nakřápnuté hlasivky dovolily. Bylo to trochu ochraptělé, ale na hlasitosti mi časná ranní hodina neubrala. Tak proč nikdo nevstává?! Jasně, protože moje rodina jsou zevláci těžkého kalibru a proti jekotu ze svého rodu trénovaní. Ach ty léta praxe, kdy jsme ani jeden, jako zázrakem, nepřišli o sluch.

Lousia: "Zalez do hrobu..." přikryla si hlavu polštářem.
George: "Neotravuj puboško..." z pod peřiny ukázal fakáč.
Gemma: "Chrrrr..."
Carli: "Co, jak, kde, co se dějé?! ÁÁÁ!" Spadla z postele.
Elsie: "Jupí, hurá, konečněěě!" Prostě vylítla z postele jako volný neutron, plná nadšení, elánu a radosti jako vždycky. Fakt nevím, co je tak úžasného na tom, že jedeme do nové školy, no ale to je prostě El. Náš malý blázínek.
Moris: "Uááá! Už? To nějak rychle uběhlo!" podíval se na mě udiveně.

"No na mě se nedívej, copak můžu za to, že větší část noci jsi strávil lezením z postele do postele?"
"Můžu tě ujistit, drahá sestřičko, že přelézání mi zabralo zadedbatelnou dobu!" Zašklebil se. "Počkej v Bradkách, to bude jedna velká mrdačka!" spiklenecky na mě mrkl a já se ušklíbla.
"Jako vždycky."
"To víš, tradice se musí dodržovat!" rozpustile se zakřenil a vyskočil z postele jen v bílých trenkách a začal se oblíkat.
"Pomoz mi vzbudit ty spáče!" zavyla jsem na bráchu zoufale.
"Sis naložila těžký úkol!" No, já zrovna, fakt že jo.
"Já si ho nenaložila, na mě to prostě zbylo!"

Brácha nespokojeně zakroutil hlavou, ale stejně šel z ostatních sundávat peřiny a pořádně do nich štouchal. Hm, sice bych na jejich místě být fakt nechtěla, ale co je horší, že, jestli budit, nebo být buzena.
"Alexi, prosíím těě!" Vrhla na něj Cat mučící pohled.
"Kdepak! Vstávat a cvičit!" Zavelel Moris a zvedl Cat ručně.
"ÁÁÁ! Alexi, okamžitě mě pust, nebo tě zabiju!" Zavřeštěla a tak jí pustil, ale zabránil přístup k posteli.
"Achjo, vy jste teda mučitelé..." obvinila nás a neochotně se ploužila ke skříni, kde už hřadovala Elsie s Gemmou a Lousiou, George a David u skříně kluků.

"Ted už zbývá jen Carli a Mouses..."
"Hm... ty dvě jsou spáči nejvšší třídy! Když nechtějí, tak jje snad neprobudí ani výstřel z atomovky!" Informovala jsem bráchu.
"Hm, sebrané peřiny máme, takže... přistoupíme ke krutější části," zajiskřili bráchovi oči.
Opravdu jim nezávidím...
"ÁÁÁ! MORISI!!!!" Zavřeštěla Carli, jakmiel na ní řistál kbelík ledové vody. Fakt nepříjemný, ale zasloužila si to.
"Mhm... demence toto..." zamumlala Mouses podstatně klidně odpověd a tak se ploužila ke skříni za zbytkem rodiny.
"Koik máme času?" Zívdla Cat. "Musím se oblíct, umýt, nalíči, udělat vlasy a nehty.-"
"Moc neplánuj, máme hodku a půl, ani ne, v 11 odjíždí vlak," informoval Moris s pohledem na hodinky.
"Coo?! To nestihnu! Nebudu vypadat perfektně a nezapůsobím na kluky! Musím vypadat perfektně!" Zaječela Cat hystericky. S rodinou jsme svorně protočily oči, kromě El, už tady není a Davida, je moc ospalý, má podzdní bliky. I když ten její řev byl fakt mimozemskej nářez.
"Cat, ty bys na nikoho nezapůsobila ani tak!" ušklíbla se posměšně Lousia a přobouchla jí dveře od skříně před nosem.
"No na tvoje typy rozhodně nechci, takže se nemusíš obávat, že bych ti je přebrala!" Probodla ji Cat zlostným pohledem a dveře od skříně rázně otevřela.
"Tys mi konkurencí nebyla nikdy, hlavně proto, že já si vybírám kluky s mozkem, kteří z tbe cítí slaboduchost na míle daleko a ani by o tebe nezavadili pohledem," přibouchla Lousia dveře od skříně zase zpátky a málem přibrala i Catherininu ruku.
"To byla moje ruka!" vypískla.
"Něříkej!" ušklíbla se Lousia.

"No tak, Lousio, tohle už vážně přháníš," přišel k ní Moris.
"Jo, Lu," moment, George se zastává bráchy a Cat? "přece nechceš, aby tě ta nicka donutila nosit věci a krájet přísady do lektvarů!" ušklbl se George. Uf, svět je zase normální. George je pořád hajzl.
"Ona by se mých věcí nedotkla ani třímetrovou tyčí!" zavrčela vztekle Cat a odkráčela z pokoje.
"To proto, že kovové tyče vedou její jiskřivý šarm, že?" zasmála se Lousia a s Georgem odešli.

"Celý ty roky s rodinou ve škole..."
"A s Georgem učitelem..." doplnila mě Carli.
"To bude v Bradavicích o hubu..." dokončila jsem.

S těmito, celkem chmurnými, myšlenkami, jsme jako jeden tým dojeli na nastupiště. Na to slavné nástupiště, které musí mít zlomky, a které každý vychvaluje do nebes, ne-li výš. Řeknu, že mě teda pěkně zklamalo, čekala jsem slávu pdoobnou Didově chrámu a ono normální nástupiště s pár otřískanými lavičkami.
Teda... normální, pokud nepočítám hyperaktivní děcka v hábitech (už!). A taky to tam trochu smrdělo po výkalech...A šlo se tam přes zed. ZED! Chápete to? Naprostá demence. No co, no.

Protože jsme brzy vstali a Cat s Morisem strašně dlouho okupovali koupelny, přijeli jsme chvilku před jedenáctou. Vlak jsme stihli tak tak a neměli jsme si moc možností už vybrat kupé. Jako jeden muž jsme se dohodli, že větší šanci máme, když se pokusíme ukořistit kupé jako velká rodiná banda, než každý zvlášt, tak jsme se výjimečně všichni spojili (nepočítá se Lousia s Georgem, ti se oddělili hned) a šli prohledávat vlak.

Na konci vlaku bylo velké kupé s dvěma lidma.
"Čau, si přisednem, jo, stejně jste jenom dva, tak vám to nebude vadit!" Zazubil se Moris, kterého jsme vybrali za mluvčího. V kupé seděli dva černovlasí týpci. Oba byli celkem pěkní a svalnatí.
"Ještě k nám příjdou další dva!" promluvil ten s delšími vlasy.
"To přece vůbec nevadí, i tak se můžeme skvěle bavit!" vrhla na ně Cat neodolatelný pohled a my měli vyhráno.
"Tak, kolik vám je, kluci?" začala strašně nenápadně a já začala strašně nápadně pokašlávat, abych aspon trochu maskovala smích.
"13, jdeme do třetího ročníku!" řekl ten s kratšíma vlasama.
"Aha..." zamumlala Cat a okamžitě ztratila zájem. přece nebude plýtvat svým šarmem na takový potěr, že.
"Vážně? My taky," ukázala jsem na sebe a Mouses. "Jsme všichni nový." začala jsem nás představovat. Moris s Cat a Gemmou někam zmizeli, takže jsme ve velkém koncovém kupé zůstali jen já, Mouses, Elsie, Davide a ti dva kluci.

Kluci byli srandovní. Zjistili jsme, že jejich jména jsou James, s krátkýma a Sirius, s dlouhýma vlasama a z jejich historek jsme padali smíchy na zemi. Navíc když Mouses napadlo, že si zahrajeme takovou úúúžasnou hru se sirkama. To musí jeden dřepět na zemi a mít před sebou nataženou sirku a ostatní ho musí přeskočit. Prý spálená hra. Byla sranda, ale div, že jsme nezapálili vlak! Sirius si málem podpálil zadek a James se tomu strašně smál.Pak ale bylo po srandě, protože přišel nějaký jejich kámoš a ten byl strašně opatrný, tak jsme toho museli nechat.

Nakonec jsme ale v klidu dojeli do cílové stanice s názvem Prasinky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šílenej Šílenej | Web | 29. října 2011 v 11:52 | Reagovat

prej spálená hra, no to je zase věc :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama