7. Kapitola - George plánuje

28. října 2011 v 14:29 | Muhe |  Morisovi
7. Kapitola - George plánuje
"Tak jsme tady!" Pyšně jsem ukázala na náš baráček.
"Uf, konečně, už jsme myslela, že nedojdu!" Sotva se plazila Carli. Byl to ode mě celkem podraz, ale nemohla jsem si pomoct. Strašně jsem se jí rozřehtala. To muselo být slyšet i na začátku toho lesa. Teda, chudáci zvířata…
"Co je?" vytřeštil na mě Jake oči. Asi si myslel, že sem dostala záchvat nebo něco takového, jak jsme tam tak stála ohnutá v pase a nemohla popadnout dech.
"Ona… ona… chachachachachachacha!"
Řehtala jsem se jak idiot a ukazovala na Carli, která se tvářila velice ublíženě.
Ale potom co se jí začal smát i Jake, po mém úžasném vysvětlení, zaujala taktickou polohu sezení na turka v kaluži a blátě a nasadila ten nejznuděnější výraz, jaký u ní znám a to už jí znám HODNĚ dlouho. (To hodně berte z rezervou j, přece jenom jí není 60 xD)
Za chvilku jí to asi přestalo bavit, tak se doplazila k domovním dveřím a cinkla na zvonek.
Nj, nějaké mudlovské vynálezy nejsou k zahození!
"Co to je?"
Čučel Jake na zvonek, málem mu vypadly oči z důlků a ukazoval na něj.

"To je zvonek, mudlovský vynález a … ehm, zvoní se na něj," vysvětlila jsem mu důležitě a měla co dělat, abych nechytla další záchvat z jeho poděšeného výrazu. To víte, jenom čaroděj žijící v čarodějný ulici nemůže znát takovou geniální věc. Ne snad, že my bychom nebyly čistokrevní kouzelníci, nebo čarodějové, ale tatka vidí výhodu v takových šikovných vynálezech a ani mamka nesnášející mudli a všecko mudlovské mu v tom nemůže zabránit. Koneckonců on snáší její zabíjení mudlů a kámošení se se všema, co mají stejné "záliby" jako ona. (Parta debilů, co se baví s jinýma debilama, které shromáždil nějaký Debil s velkým D.) Opravdu chytře využitý, čas, že ano… Jsme holt rodina magorů.

Ale nakonec jsem se udržela se mu nerozřehtat jako předtím Carli a velkoryse je obeznámila s nástálou situací doma.
"Nikdo tam není," sdělila jsme jednoduše a čekala na jejich reakce.
Půl sekundy čumění.
Další dvě sekundy čumění.
Pozvolna se otevírající pusa.
Synchronizované hlasité polknutí.
Vyděšený výraz.
"To-to-to- jako… zůstanem tady?" Nesnažila se Carli zakrýt děs. Jake měl sebeovládání.

"Ehm," zvolna si odkašlal. "Není tu někde otevřené okno, kterým bychom se tam dostali?" Zkusil se zeptat. Nemohla jsem se nerozesmát jejich paniční blbosti (serte na to, že to slovo ani neexistuje, prostě jim panika pohltila zdravý rozum jo xD). Ano, je to tak. Déšt výrazně poškozuje myšlení. I když u těch dvou… nevím, nevím, jestli by měl vůbec co poškodit…. Ale ne, nebudu si hrát na chytrou.
Zalovila jsem do kapsy a vítězoslavně vytáhla klíče.
"Otevřené okno není, ale mám tohle!" Zdvihla jsem je do výše, jako by to byl zlatý pohár.
"To nám má jako pomoc?" Pochybovačně si Jake měřil klíče, zatímco Carli se úlevou málem sunula k zemi.
"Tohle a zvonek jsou naprosto geniální mudlovské vynálezy, pokud ještě někdo nemůže kouzlit mimo školu,"poučila jsem ho důležitě.
"Tak už odemkni!" Zavrčela podrážděně Carli a svým ostrým loktem štouchla Jakea, který už se nadechoval, aby zas něco kvákl.
Už se mi nelíbí, už mi začíná lézt na nervy. Brzo co…
Odemkla jsem, vstoupila dovnitř a vyzvala mé hosty at laskavě ráčí vstoupit (asi jsem se zbláznila ... také výrazy na mě total nesedí. A sakra! Začínám panikařit! Hm… u mě nic neobvyklého…)
No, zatímco jsem přemýšlela, (čti panikařila) mí "hosti" se neomaleně rozvalili do pohodlných křesel. Vzhledem k tomu, že oba byli mokří jak slepice popřípadě slepičáci (kohouti) a Carli navíc ještě naprosto zablácená to byl průser.
No snad matka nebude vyšilovat! Když budu mít štěstí, tak přijde domů až po tatkovi, nebo ještě líp - bráchovi, ve kterým se nečekaně probudí úklidové
pudy. (což je asi tak pravděpodobné, jakože já se vysleču do naha, třikrát oběhnu planetu a pak si zajdu na mléčnou dráhu, abych měla dostatek železa…
(což mimochodem FAKT pravděpodobný NENÍ)
Ještěže si sundali boty. Asi si všimli,m jak se na ně čumim s lehkou panikou v očích, (Už zas! Sem extra zpanikařený člově!!! Ale zase, když je Mouses taky flegmoš, někým se to vyvážit zkrátka musí. Jo, říká se, že dvojčata jsou úúúplně rozdílná. No to nejsme. Jíme, spíme, pijeme a podobné věci. I když u Mouses se nedá úvést jako příklad spaní, protože ta za těch třináct let svýho života naspala pravděpodobně víc, než kdejaký chlap v padesátce. Ehm, závorka…) pomalu se zvedli a přešli ke mně.
"Kde máš pokoj?" zajímal se Jake. Zavedla jsem je do obří místnosti plné postelí, ale jen dvou skříní a stolů.

"Vy jste všici ve stejném? To je buzerace." Odsoudila to hned Carli. Klasika. To by ani nebyla Carli.
"Ty máš tolik sourozenců?" Divil se Jake.
"Si řikala, že máš jenom jednu segru!"
"Jednu otravnou segru," upřesnila jsem. "Jinak jsou celkem fajn až na George," přiznala jsem a lehla si na Mousinu postel, no ta moje je nahoře a tam se mi fakt lézt nechce.
"Zas prudí?"
"Hm… Se vytahoval, že mu už bude 20 na rozdíl od nás mrňat." Ušklíbla jsem se a parodovala bráchu.

"A co bude dělat, když už nenastoupí do školy?" Pokrčila jsem rameny.
"Nevím. Bud půjde na výšku, nebo už dělat. Víš přece, že s náma se odmítá bavit," žalovala jsem.
"Lousia s Georgem se už nebaví ani v naší přítomnosti a odcházejí na zahradu, nebo do sklepa nebo co, takže nemám možnost ani nic zaslechnout."
"Ooo intimčo!" Ušklíbla se Carli.

"No fuj…" podotkla jsme. Z představy Lousie s Geogrem jak…. Se mi dělá kvalitně blbě…
"Vy tu máte sklep?" Vytřeštil Jake oči. Rozesmála jsem se. Vypadá tak srandovně, jak třeští ty oči!
"Já nevím, to měl být příklad!" Máchala jsme zběsila rukama, aby mu došlo jaký to byl debilní dotaz, ale bohužel to nepochopil a čuměl na mě jako bych byla debil já.
Achjo, to je krutý život…
"Čus!" Mávl na mě právě přicházející George.

"Nazdar!" Zamumlala jsem si pod "vousy" pořád v depce z krutého života.
"Čau Georgei! Nezměnil ses…" zakřenila se na něj Carli.

"Nepovídej..." odvětil suše, přešel k posteli, hodil na ní věci a už odcházel, ale já ho zastavila.

"Ehm, brácha… nemohl bys uklidit ten bordel v obýváku?" Požádala jsem ho se zářivým úsměvem.
Dívá se na mě, jako bych se zbláznila.
"Proč to neuklidíš sama?" utahoval si ze mě.
"Přece víš, že nemůžu kouzlit…." Svěsila jsem ruce podél těla v beznadějném gestu.
"Jasně, ale já nemám v sourozenecký povinnosti ti pomáhat!" Ušklíbl se zlomyslně.

"Georgei, ty jdeš na výšku?" zasáhla do naší konverzace Carli.

"Na výšku? Jak jsi na to přišla?" Uchechtl se.

"Takže ty nejdeš na výšku? A co teda budeš dělat?" Zeptala se ho naoko překvapeně, a když si George vyndával věci s obří skříně, kterou měli s klukama společnou, vrhla po mě a Jakeovi spiklenecký pohled.
"Pojedu s váma do Bradavic!" zašklebil se.

"Eh?" Vyjekli jsme všici naráz.

"A…A jako t-to budeš uuuuuuučitel?!" Vypadlo ze mě konečně, jak jsem se zoufale snažila vyslovit hrůzostrašné slovo (George a učitel…).

"Nech se překvapit!" Mávl George na pozdrav a odešel. Všichni tri jsme tam ještě hodnou chvíli nečinně seděli a zírali do debilova.
"Jestli Geroge SKUTEČNĚ bude učit v Bradavicích, tak z toho předmětu na stopro všici propadnem…." Promluvila Carli.

"Tak to je v prdeli…" konstatovala jsme ponuře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama