5. Kapitola - Příčná ulice

28. října 2011 v 14:27 | Muhe |  Morisovi
28.8 - 16:00
"Děcka, jedeme na Příčnou!"
"Ech?" Udělali jsme nechápavé obličeje. Mamka otráveně protočila oči. Tak co, kurva můžu snad za to, že nejsem vševěd!
"Mohla bys nám jako vysvětlit co to je?" Navrhla podrážděně Lousia.
"To je ulice, kde si koupíte vše, co potřebujete do školy - tady jsou dopisy!" Tatka nám je podal protože cítil, že se schyluje k hádce mezi mamkou a naší přidrzlou sestřičkou. Jo, přesně tak, vykašlali jsme se na mlčení někdy po čtrnácti dnech, kdy s toho rodiče vůbec nevšimli, nebo to alespoň úspěšně předstírali.

Pomocí letaxu jsme se přemístíli. Nejdřív Lousia, Cat, Moris, Dave, Gemma, Elsie… Hm, ted je řada na Mouses. Celou dobu jsme se schovávala za ostatní, aby mě nevybrali. Potom jsem uslyšela chrápání a šla se podívat, co to má znamenat - nebo spíše kdo to má na svědomí. No, kdo asi. Někdo, kdo svědomí pravděpodobně ani nemá. Moje ctěné flegmatické chrápající dvojčátko si už zase udělalo spací přestávku. To snad není možný, ta holka spí ve jednom kuse.
Honem jsem ji přivedla do obýváku at mamka zase neudělá bordel. Podpírala jsem ji zezadu - ještě pořád nebyla úplně probuzená, ono to je totiž celkem zázrak vzbudit takovýho spáče jako je Mouses.
Mamka ji honem popostrčila ke krbu a mě si ani nevšimla.
"Na, vezmi si letax!" Segra si ho vzala, nasypala a sebe a v rozespalé otupělosti řekla: " Křivá ulice!" A ještě si zíval.
"No, to jsem teda zvědavá kam ji to odnese…"

"Nejsi sama, mami," přikývla jsem.
"No konečně, tady jsi!" Popostrčila mě do krbu.
"Ne, já nechci!" Zavyla jsem.
"Nebud jako malá!" Rozkázala. Vzala jsem si od ní teda prášek, posypala se jím a řekla: "Rovna ulice!" Ne, já jsem to neřekla. Já to zařvala na celej krb.
Áááá, sakra! Klela jsem, když jsem si uvědomila, co jsme to zase kvákla.
"KURVA!" Zařvala jsem, když jsem se objevila někde, kde pobíhali samí králící. Taky to nechápete? No fajn, aspoň nejsem sama.
"Ehm, nepotřebuješ pomoct?" Zeptal se mě pobaveně nějaký kluk.
"Sem TAK ráda že se bavíš, ale už mě to sere!" Prskla jsme naštvaně. Sakra, ale taková je přece Lousia, né já… ÁÁÁ!!! No snad se nezačínám měnit na psychopatického magora…
"No tak promiň, jen jsem si myslel, že ses ztratila…" Ach, pořád se usmíval, i když jsem na něj řvala.(debil se pozná no) Je tak sladkej…. (až se mi lepí zuby..) Sakra, už mě to zas chytá! (no jo, je jaro! Teda léto, ale to je detail… holt má holka asi kapku zpoždění xD)
"Né, ty promiň, (bych řekla, že je za co se omlouvat! Tss aspoň, že ti to došlo…)
byla jsem naštvaná… (a ted nejsi? Celkem změna xD hele nehraj si tu na chudinku před tímhle frajerem, třeba to je Black… i když to ne, toho by asi poznala… sakra, proč z ní dělám takovou krávu!xD a prej že je drsná, jasně Sasy =D hmm no nic, jdem dál…) No jo, potřebuju pomoct (na to si přišla brzy!! Tleskám, že vůbec). Víš, (nevím, to je překvápko co) chtěla bych (kolik já toho chci… xD) se dostat (do prdele??? Hned za rohem, neděkuj, bylo mi potěšením…) do příčné ulice (neřiká se na? No, ale skoro… prdel, příčná… skoro nevidíte rozdíl, že =D)," vysvětlila jsem mu (no to teda jo, málem vyčerpáním padl, chudák, co si to za člověka!!! A vy asi za chvíli taky padnete z těch závorek co =D) a rozpačitě si namotávala na prst pramínek vlasů (pramínek vlasůůůů… ustřihnu ti potajíííí…)
"Na příčnou? (ne, krychlovou) Jo, to je hned tam!" Ukázal kamsik za mě (a mě taky, já tady jsem TAKY!!! No, tak nejsem no…)
"No a kde jsme ted?" (seš nějaká zvědává...)
"Říká se tomu Králice a je tady snad nejvíc zverimexů v celý Anglii," objasnil mi.
"A jaké tu prodávají zvířata?"
"Skoro všecky."

"Super! Nějaký koupím segře…" mnula jsme si ruce nad tím vychcaným plánem (jo, vidíš jaká seš potvora, STYD SE!!!)
"Fajn je tenhle obchod. Řekl bych, že má nejlepší výběr." Ukázal vpravo od nás.
"Ty se tu hodně vyznáš co?"
"Já tu bydlím," zasmál se (co je směšného na to, že bydlí v ulici s divným jménem s kopou zvířat? xD)
"Uhm… aha," přikývla jsem celá rudá. A věřte, že se mi to moc často nestává (simtě si nehraj na frajerku j xd).
"Chceš zajít do nějakého obchodu?" zeptal se a krásně mile se usmál. Byla jsem blahem bez sebe. Tohle se mi ještě nikdy nestalo! (všecko je jednou poprvé, holt ti je teprv třináct =D)
"Jasně!" Přikývla jsem nadšeně. Možná až moc. Snad si o mě nebude myslet, že jsem nějaká pitka, ale i kdyby - stejně je mi to fuk.
Zapadli jsme do toho krámku - nejlepšího z nejlepších. Měli tam skoro všecko. Samo, že moje požadavky splnit nemohli - slon, žirafa a žralok tam nebyly.

Za to tam byla spousta koček, myší, krys, psů a hlavně hodně nádherných mluvících papoušků. Líbil se mi jeden krásně bílý. Prodavačka říkala, že umí i zpívat. Moc jsem tomu nevěřila, ale stejně se mi líbil a třeba to je pravda. Segra bude mít krásný dárek k narozkám…. Sice je máme až za dva týdny, ale v Bradavicích bych něco ucházejícího asi už nesehnala. Dám ji to dřív…
Ten kluk byl moc milej. Zavedl mě až na Příčnou, kde jsem narazila na Lousiu.
"Kde jsi, prcku?! Všichni se po tobě shánějí, pohni!" Celá ona - milá až na půdu. Šla jsem za ní. Asi za půl minuty jsme potkali rodiče a vůbec celou famílii.
"No konečně! Už jsem si myslela, že budeme muset vyhlásit pátrání. Půjdeš s Mouses, Elsie a Davidem. Ty Lousio s Catherine,
Gemmou a Alexandrem," dávala nám mamka rozkazy.
"Sejdeme se u Floriána!"
"Hm, no super a kde ten Florián jako je?" Optala se drze segra.
"Prostě půjdeš rovně!" Zasyčela mamka.
"A kde je vůbec Mouses?!" Rozhlížela jsem se všude kolem, ale nikde jsem ji neviděla.
"Neotravujte s takovými zbytečnostmi!" Naštvala se matka a zmizela.
"No super. To je teda fakt bezva!" Nadávala jsem potichu a spolu s Elsie jsme šly teda ke k Gringottům - prej banka. (Davide nám zdrhl) Byla plná hnusných, nepřívětivých skřetů a divně to tam smrdělo.
"Radši si vyzvednem prachy a hned vypadnem," pošeptala jsem Elsie, zatímco si nás křet ode dveří měřil výhružným pohledem. Ta souhlasně přikývla.
Přistoupily jsme k jednomu skřetovi a ten povídá: "Máte klíč?" Elsie vypadala kapku poplašeně, ale já
začala hrabat v asi sto kapsách mých maskáčovích gatí. "Sakra, musela jsem si brát zrovna tyhle, zrovna dneska!" Nadávala jsem v duchu na svoje kalhoty.
"Hm….. Jo, tu je!" Vítězoslavně jsme ho položila na přepážku. Zkoumavě si ho prohlídl a pak zaskřehotal: "Boddy vás zavede k vašemu trezoru," ukázal na dalšího skřeta, který nevypadal o nic příjemněji. Šly jsme k němu. Otevřel nějaká vrata a za nimi byl vozík. Němě naznačil at do něho hupnem, tak jsme ho poslechly.
Naráz se rozjel rychlostí
snad sto kiláku za minutu.
Doleva, doprava, křižovatka otočka…. Blééé…
Bylo mi z toho špatně, ale nakonec jsme dojely. Vrtkavě jsme vystoupily a skřet odemkl trezor (po treeezoorůůů řerná dííráá …. Po děědoooviii… velký treeezooor oooceeeloooovýýý!!!Hit jak svina… jsem to tančila v převleku Káji Gotta na školním představení xD =D) Vzaly jsme prachy a šly. Zpáteční cesta byla snad ještě horší, jestli je to vůbec možné.
Když jsme vycházely, viděla sem Lousiu s Georgem a za nimi samotnou Cat a pak Gemmu. Gemma se k nám rychle přidala.
"Věř mi, není nic horšího než být s bandou nafrněných kokotů," sykla mi do ucha.
"Jo, to věřím," přitakala jsem.Chvilku jsme šly a mlčky sháněly věci, protože Elsie si četla dopisy.
Koukni se na ní, jak hopká!" Ušklíbla se Gemma a ukázala na El. Koukla jsem se. Elsie šla před námi. Kdy říkám šla, tak to nemyslím doslova. Na druhou stranu poskakování to nebylo. Měla jsem vztek na Gemmu, že ji nemrzí pomlouvat. A v tom jsem dostala nápad.
"Héj, co děláš?!" Vyjekla naštvaně Gemma a hopsala na jedné noze, a snažila se udržet rovnováhu.
"Ted hopkáš ty!" Zasmála jsem se a přešla k Elsie. (Jo, dupla jsem Gemmě na nohu)
"Od koho ty dopisy jsou?" Zeptala jsem se ji a čekala, že mi to řekne. El není tajnůstkářka.
"No, od nějakého kluka…" řekla zadumaně a ani se neobtěžovala vzhlédnout. Nechápavě jsem se zamračila.
"Od nějakého… takže ty nevíš, od koho přesně jsou?"
Ujištovala jsem se.
"Ne, nevím. Přišly mi dneska ráno spolu s dopisem ze školy." Podala mi jeden. Bylo tam, že ten "někdo" jí přeje všecko nej k svátku a že se moc těší, až ji znova uvidí ve škole. A ještě něco o tom, že se omlouvá jak blbě je to napsané. Byl podepsaný jako Regulus. (Jasně, Regulus by se asi neomlouval a nepřál ji k svátku na druhou stranu vemte v úvahu, že je mu 12, oka xD =D)
"Hm… Regulus… Ani nepotřeboval psát příjmení, kolik znáš Regulusů?" Prohlásila jsem zamyšleně. "A vlastně... kolik Regulusů dohromady tak může pobíhat po světě? Já myslím, že bys to spočítala na prstech jedné ruky," dodala jsem.
"Jo, jenže v poslední době jsem se seznámila s hrozně moc lidma a u žádného si nepamatuju jméno."
"Ale stejně… Reguluse by sis pamatovala ne?" Namítla jsem.
"Nooo… my se většinou ani nepředstavujem," zrudla. "Víš, prostě… no na co ti je jméno?"
"Tak jak na něho budeš volat… Ty debile?" Zasmály jsem se.Gemma s námi nebyla. Šly jsme k Madam Malkinové si koupit uniformu.
"Dobrý den! My bychom si u vás chtěly koupit uniformu a společenské šaty," hlásila Elsie.
"Jistě, děvčata, stoupněte si sem a já vás poměřím."
Stouply jsme si na stoličku . Jak nás měřila, povídá: "Jakou barvu šatů by jste si přály?"
"No, možná by jste nám mohla poradit, jaká by se k nám hodila," navrhla jsem.

"No… k vám určitě tmavě modrá se stříbrnými doplňky a vázáním," ukázala na mě. "A k vám by s nejlíp hodily lehce nažloutlé volně přecházející do citrusově zelené," ukázala na Elsie. Ještě jsme se s ní dohodly na detailech a vypadly.
Už jsme měly všecko nakoupené, když jsme uviděly nápis Florián. Zapadly jsme teda do té cukrošky a kecaly. Nikdo ještě nedorazil. Seděli jsme v poklidu.
"Tak kde kurva sou?" Vybuchla jsem a třískla do stolu.
"Nejspíš v Kotli," uslyšela jsem za sebou známý hlas. Otočím se a vidím toho černovlasého frajerskýho týpka co byl u Malfoyů a ještě nějaké 3 jeho kámoše.
"Čau Sirie!" Nadšeně ho zdravila Elsie.
"Nazdar El!" Pozdravil ji taktéž.
"Cos to kecal o tom Kotli?" Ptala jsem se ho.
"Děravej Kotel, neznáš?"
"Vzhledem k tomu, že jsme se nedávno přistěhovali z Ameriky… Ne."
"Jo tak… Chcete k němu zavést?"

"Jasně!" Vypískla El a přiběhla k nim. Já jsem jenom přikývla, tak jsme zaplatily a odešly.
V Kotli bylo narváno. Ale přece jsem tu našla Lousiu a Mouses s nějakýma chlapaka….a…. Carli! Moji nej kámo ze školy.
"Čau Carli!" Zavolala jsem na ní přes celej lokál mamutím hlasem (tot hlasitým). Všichni se na mě podívali. Co už ….
"Nazdáááár!!!" Zařvala Carli na oplátku a dupá si to ke mně jako sto slonů. Objaly jsme se tak, že mi skočila do náruče, protože je skoro o půl hlavy menší. Sranda co?
Vyběhly jsme ven a radostí ještě asi půl století. Kdy jsme se konečně pustili, řekla jsem: "Co děláš tady?"
"Přistěhovali jsme se a budu chodit do Bradavic!"
"Fakt? Carli! To je úžasné! Suprovní! BEZCHYBNÉ!!"
"JÁ VÍM!" Řvaly jsme, držely se za ruce a skákaly nadšením. Ani jsme si nevšimly, že nás někdo pozoruje.
"Ahoj, co tu děláš?" Zeptala jsem se toho kluka, kterej mě doprovodil na Příčnou.
"No, řekněme, že jsem šel náhodou kolem a nemohl jsem se nezastavit," odpověděl se smíchem. Já trochu zrudla. (Už zas! Čím to, že se v jeho přítomnost dočasně proměním v rajče? No ještěže jen dočasně ale asi tím, že se vždycky nevědomky chovám jako dement… To jsou ty geny, no co už, holt aspoň to mám na koho svádět xD) Koukla jsem se na Carli, která si ho se zájmem prohlížela.
"Hm… tohle je Carli," Představila jsem mojí nej a nějak mi ušlo, že jsem se ještě nepředstavila ani já sama.
"Já jsem Jake."
"Ehm… a já-ÁÁÁÁ!" Nestihla jsme doříct, protože kolem nás prosvištěli šílenci na skateu.
"Jé, sorry kočko!" Řekl šílenec číslo jedna a pomohl mi na nohy.
"Dík," řekla jsem a oprašovala se od případně špíny.
"Já jsme Dave!"
Vrhl na mě balící úsměv. Kývla jsem.
"Pojď, Dave!" Řvali na něj jeho kámoši.
"Ještě se uvidíme kočko!" Mrkl na mě, naskočil na skate a spolu se svojí šílenou bandou odjeli. Byl celkem hezký. Volný, džínový gatě, Adio křusky a obří zelenej hadr, což mělo asi představovat mikinu s vyhrnutými rukávy.
Stáli jsme tam a čuměli, ale v tom začalo pršet a tak jsme zdrhali jak o život, bo chcalo fakt moc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama