4. Kapitola - Mluvení přísně zakázáno!

28. října 2011 v 14:26 | Muhe |  Morisovi
Dny utíkaly rychle. Ono se to nezdá, ale když člověk nechce, čas běží mnohem rychleji, než obvykle. Aspoň mě se to tak zdálo. A nejspíš i mým sourozencům.
0:12… Je poslední den - teda pardon, zítra bude poslední den školy a my se půjdeme rozloučit…

Nechci si přiznat na jak dlouho, protože vím, že to bude nejspíš navždy. Nevím, kam přesně se stěhujeme a tak jim nemůžu dát ani adresu, na kterou by se mohli případně přemístit. Achjo, chci to loučení už mít za sebou…
"Achjo…" vzdychla Gemma, když jsme balily. Jo, aspoň někdo tady má city jako já. Mouse je to fuk, i když to nechápu. Elsie je věčný optimista a těžkou hlavu si nedělá asi z ničeho.
Pro Cat a Lousiu nejsou dva roky moc a George si z toho dělat hlavu nemusí vůbec. Davida jsem ještě nepotkala. Nejspíš se bude venku loučit s kamarády do večera a domů ho budem muset dostat heverem.
Jak minule na konci roku, kdy se ještě s pár kámoškama a kámošema přivázal k židlím. Fakt kokoti jako. Odmítali se hnout celou věčnost, až nakonec učitelka zavolala rodinné příslušníky. V bráchově případě mě, protože ostatní z mojí rodiny měli moc práce se vším možným.
Ne, nebudu vám kecat, prostě se na bráchu normálně vysrali. Takže jsem mu musela jít já, jakožto hodná sestra vysvětlit, že škola je na hovno a fakt mu nestojí za to, se šněrovat k židlím zvlášť, když za pouhé dva měsíce tu je ta otrava zas.
Nakonec jsem ho musela doslova unést. Na to, že je mu teprve 11 je docela těžký…
25.7 - 12:00 - Dneska se stěhujeme. Jestli to bude nějaká barabizna, skáču z okna. A jestli můj pokoj bude vymalovaný na růžovo, skáču dvakrát.
Rodiče jsou fakt dementi a nakonec se rozhodli, že se jede až dneska.
"Děcka, chyťte se toho! George půjde s vámi, my se přemístíme klasicky." Klasicky. Pcha! Hajzlové…
George byl fakt nadšený, že smí letět s náma.
"Kurva, ty zasraný krámy jsou do prdele sto let vyšlý z mody!" Jo, jako bych to nevěděla.
13:00 - Přijeli jsme, obhlídli jsme, zhroutili se.
SKÁČU Z OKNA! Alespoň bych teda skákala, kdybychom neměli pokoj v přízemí. Ale co je nejhorší…
"Že mám pokoj sdílet s váma, to bych přežila, ale s klukama?" "s váma" - to jsme byly my holky. Ano, je to tak, máme všichni společný pokoj prý, abychom se lépe poznali, než půjdem do Bradavic. Poznali, chápete to, ne? My se dřív pozabíjíme! Tohle rodiče fakt posrali…
"Uklidni se Lousio. Jediný, kdo by měl panikař jsem já."
"Ty George?" A proč jako?!" Prskla naštvaně.
"Uvažuj. Je mi 19 a musím sídlet pokoj s náctiletýma," vysvětloval.
"A ty jsi asi co, devateNÁCTILETÝ," podotkla jsem.

"Neprovokuj TŘInáctko! Na rozdíl od vás mrňat mi zbývá jenom měsíc do dvacátých narozenin." Jo, s Lousiou, nebo Elsie, nebo Cat, někdy i s Morisem vyjít dokáže. Jenže já, Mouses, Gemma a Davide, jsme mimo jeho frekvenci vnímání, takže zatímco s nima si dokáže i pokecat, nás jen odjebává, nebo prostě ignoruje. Nespravedlivý, že ano? Ale už jsem si zvykla. Navíc mě utěšuje, že v tom nejsem sama.
Jo, možná bych vám měla říct, jaká byla Lousiina reakce na naše stěhování. Ječela a ječela, dokud si nevyječela své "krásné" hlasivky a pak po zbytek dne nemohla mluvit. Všichni jsme z toho měli záchvaty smíchu a naschvál ji chodili do pokoje prokovat. Byla fakt prča…
"Lidi, takhle to dál nejde. Myslím, že moc dobře víte na co narážím. A proto mám návrh - uspořádáme Bobříka mlčení na protest!" Prohlásila Elsie a tím ukončila hádku George s Lousiou.
"Kdo je pro?" Všichni jsme zvedli ruce kromě Mouses, která spala dole na naší dvoupatrovce.
"Chce ještě někdo něco dodat?" Zeptala se.
"Hm… bude to platit jenom když jsme doma, ne? Jakože jinde by to bylo zbytečný dělat ze sebe debily." Řekla jsem.
"Jo, jasně, máš pravdu. Takže pokud nikdo už nechce nic dodat?" Všichni mlčeli. "Tak Bobříka mlčení vyhlašuju TED!" Hm… nejde mi do hlavy, jak to mohla navrhnout zrovna Elsie, která je obvykle tak ukecaná, že ji musíme doslova prosit, at ztichne. A to většinou zmlkne jen na takových…. Pět minut. Jednou ji tatka zalepil pusu lepící páskou…
Elsie už chtěla něco říct, otevřela pusu, zase ji zavřela a šla ven. My ostatní jsme zarputile seděli na postelích a pak mě něco napadlo.

O pouhých pět minut později jsme už rozdělovali pokoj na dvě strany barikády. Postele od kluků jsme přesunuli napravo a naše postele na levou stranu pokoje. Nebylo to tak těžké, protože tam nebyl skoro žádný nábytek. Jen dva stoly a dvě obrovské skříně. Ty jsme taky samozřejmě přemístily na tu "správnou" stranu pokoje. Taky jsme trochu upravili spací pořádek…
My holky máme všechny postele dvou patrové. Já měla spát s Mouses, což spím, Mouses mi nevadí. Ona dole a já nahoře. Potom měla spát Lousia s Cat, což se samozřejmě nestalo. Lousia šlohla Davidovu postel a spí sama. Cat spí s Elsie - ty dvě se děsně milujou. Jako ne, že by byly lesby, jo, ale perfektně si rozumí.
Konečně jsme vzbudili Mouses. Plány se trochu změnili, protože jsme měli malý problém s Davidem. Nezbyla pro něho totiž postel a musel by spát na naší straně a na to je moc stydlivý, takže mu dala postel Cat, aby na dvou patrovce spal s Mouses na straně kluků- tý je to jedno. Já spím s Gemmou.
Tež si s ní děsně rozumím, i když nemůžu moc skousnout, jak mě pořád nutí jezdit na skateu a taky, že moc nemusí Elsie. Ne, že by jí neměla ráda, nebo ji přímo nesnášela, to fakt ne, na druhou stranu o ní říká, že je naivní a snaží si každého skámošit.
Chápejte, ona její přizpůsobivosti a otevřenosti říká vtírání, což je podle mě hodně hnusný, ale jinak je strašně v pohodě a úplně sranda s ní je.
18:42 - Na večeři.
"Podáš mi prosím sůl?" zeptala se mě mamka. Beze slova jsem ji podala žádanou věc a dále se věnovala jídlu.
Celou dobu se o našem mlčení nezmínili, takže máme tyto možnosti…
  1. Jim to došlo a nechtějí to rozmazávat.
  2. Jsou rádi, že mlčíme - to by bylo nejhorší.
  3. Nedochází jim to, ale nechtějí se ptát, protože by to vyznělo děsně debilně a odpovědí by jim bylo nejspíš zase mlčení.
  4. Je jim to jedno.
A sakra, já má slepenou hubu! Neměla jsem s tím souhlasit. Kurva já tu Elsie zabiju!
Nezabila jsme ji, jen jsem němě naznačila at jde OKAMŽITĚ ven.
"Sakra, Elsie, to nefunguje!"
Vyčetla jsem ji, když jsme byli z doslechu za barákem.
"Ale jo, funguje!" Nedala se. Naštvala jsem se.
"Sakra, co to meleš, vždyť se o tom nezmínili a nejspíš je jim to fuk a ještě jsou rádi!"
"Jo, funguje! Já jsme přece neřekla jasně, za co ho držíme. Každý si může vybrat proč protestuje," vykolejila mě.
"Ehm, jasně, ale předpokládala jsem, že protestujeme proto, abychom nebyli všichni ve stejném pokoji!"
"To ne, to přece nějak vydržíme ten měsíc. Jenom mi bylo jasný, že by se všichni hádali a to jsem nechtěla," vysvětlila. Tak, tady máte názornou ukázku toho, jaká je Elsie. Dělá věci s dobrým úmyslem. A někdy je až moc chytrá.
"Jo, jsi dobrá, mě to nedošlo…" Zamyslela jsem se. Je divný, že se dokázala vzdát své nejmilejší činnosti (nebo jedné z nejmilejších) jen proto, abychom se nehádali. I když je fakt, že za těch pár hodin, co doma nebyla, si to určitě vynahradila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama