2. Kapitola - Pořád malé dítě

28. října 2011 v 0:36 | Muhe |  Malý problém Velkého muže



O měsíc později



"Tatí? Já myslím, že bychom pro ty věci už měli jít!" přemlouvala Dana svého otce. Pomocí dopisu od Brumbála, věděla, kam pro všechno jít.

Otec souhlasil, tak se vydali na Příčnou ulici. Dana byla v centru Londýna s otcem mockrát, nebydleli zase tak moc daleko od civilizace, jen u Alexandřina paláce, ale na kouzelnické ulici byla poprvé. Dívala se všude kolem a mohla si oči vykoukat nad tou spoustou plášťů a hábitů. Smaragdových, černých, purpurových i vínových. Všechny měly velké knoflíky pečlivě zapnuté, aby majitele ochránily před únorovým chladem.



Dana se dívala kolem a spolu s otcem si procházeli seznam, co mají vše nakoupit. Jako první se zastavili v Kouzelnické směnárně pana Pickwicka. Otec směnil všechny peníze, které u sebe měl a šli do obchodu Madame Malkinové.



"Prosím, nenašel by se tu pro mě hábit?" zeptala se Dana přehnaně mile, přestože moc dobře věděla, že by se určitě našel.

"Ale jistěže našel," přikývla prodavačka s úsměvem.

"A nějaký barevný?" zkusila to.
"No… uniforma předepisuje černý hábit."

"Aha…" zatvářila se zklamaně, ale rázem jí zklamání opustilo a ona si zkusila pár hábitů a zaplatili je. Byla šťastná, že se konečně něco děje! A když už se vyplnil její sen o magickém světě plném kouzel, proč by měla řešit barvu školních uniforem?



"Tati, to je tak skvělé!" výskla, když vyšli z obchodu. Rozběhla se po ulici a na chvíli se svému otci ztratila z dohledu. Naštěstí však na kouzelnické ulici pokryté malou vrstvou sněhu nebylo moc lidí. V Únorovém mrazu se všichni raději schovávali v teple domova.



Dana radostně běžela studenou, kouzelnickou ulicí. Mráz ji neštípal a chladné poryvy větru přes kabát a svůj entuziasmus necítila. Skákala a najednou do někoho narazila.



"Omlouvám se," zvedla se Dana a podívala se na sraženou osobu.

"Příště dávejte pozor na cestu místo hopsání tu jako králík! Někdo se chce taky dožít zítřka!" Prskal vztekle onen muž.

Dana na něho zamyšleně pohlédla.

"Když to berete takhle, nebyla jsem to jen já, kdo si měl dávat pozor, jestliže jste nechtěl být sražený, měl jste uhnout, ale vy jste neuhnul, takže to znamená, že jste bud chtěl být sražený, což se vylučuje s vašimi nadávkami, anebo jste také nedával pozor na cestu, v takovém případě mi však nemáte co vyčítat!" ohrnula nos Dana.



Muž se na ni čuměl. Nejdřív zaraženě a potom rozmrzele opustil bojiště, znechucený, že tomu "malému spratkovi" nemůže sebrat body.

Proč by se namáhal s odpovídáním takovému potěru. Byla kosa a jemu mrzly i nudle u nosu. Přidal do kroku, až za ním kabát vlál, čímž ho moc před chladem neuchránil.



Dana ho zamyšleně sledovala. Dosud neměla možnost setkat se s člověkem, který by jí neodpověděl. Částečně jí to popudil a taky trochu uklidnilo. Všichni nejsou stejní! To pomyšlení ji hřálo víc, než svařák, který si v cukrárně dal její otec o chvíli později.



"Co to bylo za kluka?" zeptal se.
"Nevím, neznám ho. Ale byl protivní a ignorantský. Fascinující."

Otec se zarazil.

"Tobě přijde protivnost a ignorance fascinující?" zeptal se pro jistotu.

"Na něm to bylo fascinující. Nebyl jako všichni z Londýna, co znám. Byl…jiný, nevím, jak bych to řekla."

"Jasně…" pokýval její otec hlavou. "No, Dano, řeknu ti to asi takhle. Ty jsi doposud neměla možnost potkat moc kouzelníků, takže ti fascinující připadají všichni, i kdyby byli nepříjemní sebevíc, ale pravda je, že kdybys na Oxford street kohokoli srazila a on byl na tebe nepříjemný, nepovažovala bys to za zázrak. Maximálně by sis pomyslela co to je za blbce."



Dana se podivila, kde se v něm jeho vševědoucnost bere.



"Jak to víš, co bych si pomyslela? To přece nemůže nikdo vědět!" protestovala zcela právem.
"Takhle uvažuje 95% lidí. Ten zbytek neumí mluvit." Otec se napil čaje a dál předstíral, že j nadprůměrně inteligentní.

"Víš, máš štěstí, že jsi u nás ještě nenarazila na žádného protivného člověka. Asi se ti vyhýbají, možná z tebe cítí nadšení na druhý konec ulice a raději udělají velký oblouk, než by se měli srazit s tvým zápalem. Každopádně, tak nebo tak, protivní lidé nejsou fascinující. Jsou spíš k politování, nebo radši k vyhýbání… jo, to je ono, vyhýbání. Takovým lidem se vyhýbáme, pochopila?" vrhl na Danu otec dychtivý pohled.

Dana přikývla. Dávno se naučila, že je lepší nechat otce při jeho proslovech být a pokud s nimi nesouhlasí, radši je pouštět mimo své uši, je to jednoduší než se s ním přít o důležitosti jeho přednášek. Jen přemítala, zda-li s ní otec schválně zachází jako s malým dítětem, nebo si ještě nevšiml, že už je slečna.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 28. října 2011 v 1:02 | Reagovat

to byl jistě SS - ten, koho srazila =o) akorát jsem doufala, že to bude jeho dcera...mno, nevadí =o) těším se na pokračování ;o)

2 wladka wladka | Web | 29. října 2011 v 0:37 | Reagovat

jes....tesim sa na pokracovanie...
Dana mi pride na 11 rokov trosku premudrena ale aspon je sranda...
toho typka alias urcite SS sprdla paradne....mne by nic podobneho nenapadlo v tom okamihu :D ...tesim sa na pokracovanie :D

3 Teressska, Teressska, | E-mail | Web | 27. listopadu 2011 v 20:29 | Reagovat

xD bylo to super, ale myslela jsem si, že nakonec ho bude štvát tak, že budou spolu, ale když on už učí, a jí je jedenáct, tak to asi nebude ono xD xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama