1. Kapitola - Co? Ne?! SAKRA!

28. října 2011 v 14:23 | Muhe |  Morisovi
1. Kapitola - Co? Ne?! SAKRA!
Moris přišel domů přesně o 3 hodiny a 47 minut později než já, to známená v 18:05. Matka ho děsně seřvala, jelikož dneska se měla konat slíbená oslava tety Angy a strýce Jouea na počest jejich zasnoubení. I když nechápu, proč ho tak sjela, kdyžse oslava stejně nekonala. No jo, ten štastný pár si pozdě uvědomil, že zrovna v tu dobu jsou na dlouhé plavbě přes Atlantický oceán.
A schválně - hádejt, kde brácha byl? Nevíte? Je to přece tak jednoduché a brácha tak providitelný... Mamce oznámil, že jde na návštěvu k jedné svojí kamarádce na doučování. V podstatě mluvil pravdu, akorát ho stoprocentně nedoučovala v tom, v čem si mamka představovala, že ho bude skutečně doučovat.No jo, brácha je pěkný proutník. A to pěkný nemyslim jenom jako "velký", ale fakticky je hezkej. Fakticky hodně hezkej. Kdyby to nebyl můj brácha jdu do něj - krásné vypracované tělo, opálená kůže tak akorát do hněda a uhlově černé, po krk dlouhé, věčně rozcuchané háro.K tomu ty nádherné modré oči. Fakt je totálně sexy a umí toho využívat. Totálně k sežrání... Ham xD mnam mlask...
Ale dost už o něm. Pak tady máme samozřejmě mojí sestřičku. Mojí krásnou, laskavou a něžnou sestřičku. Moje rozkošné dvojčátku Mouses. To je samozřejmě ironie protože moje segra je ten největší flegmatik, kterýho znám. Kdyby byla nějaká soutěž, "komu je všechno nejvíc *někde*" , Mouses vyhraje s asi tak 300 bodovým náskokem. A hlavně její obrovské plus - její hlášky a odjebace nevytaných lidí prostě nemají chybu.
A když už jsem u toho všeobecného představování celé naší famílije, nesmím zapomenout ani na Catherine a Lousiu - dvojčata, ale neřekli byste to do nich. Catherine je blondáta dlouhovlasá kráska. Má blondate vlasy po zadek a ráda si je zaplétá do malých tenoukých copánků. Použila jsem slovo "ráda"? Chyba. Né, že si je zaplétá ráda, ona je má zapletené prakticky od narození a v nich malé barevné korálky - vypadá to úžásně. Je umíněná - někdy až moc, tvrdohlavá, živá - neasi - a dokáže si získat koho chce. Je zábavná, kamarádská a milá. To Lousia je pravý opak. Je sebestředná, exhibionistická a celkem namyšlená. Je hodně sexy a už se vyspala snad s půlkou školy. Je taky krásná, ale trošku jiným způsobem, než Cat. Má černé, po prsa dlouhé vlasy. Modré oči jako celá naše rodina, která se na ně přímo specializuje. A taky na vlnité vlasy...
Má piercing v uchu a v nose. Poslouchá metal a nesnáší nás. Nás, jako komplet všechny. Jediný, ským dokáže vyjít je Elsie a George.
Elsie - mladší ségra. Bláznivá, ulítla, ale naprosto v poho - moje dost dobrá kamo.
George - starší brácha - má 19. Je založený na podobném principu jako Lousia, ale on je rocker tělem i duší.
Jo, ještě jsem zapomněla dodat, že Lousia dělala šerm a chodí do bojového umění - ted nevim název.
Aby vycházela s Gemmou, na to je moc pyšná. K Gemmě se dá říct jen jedno - skejty.
A poslední zakončující naší pošahanou, bláznivou rodinku je Davide. Normální sympaták. Kapku zakřiknutý, ale holky žerou jeho nevinnej sladkej úsměv.
A... já? chcete se dozvědět něco o mě? Takže...
Jsem svobodomyslná a všichni říkají, že se podobám Elsie a Cat. Teda až na tu výbušnost, kterou sem zdědila po tatkovi. Ale osobně si myslím, že jsem taková smíchanina všech dohromady. Snad až na Lousiu - doufám.
Mám ráda svoje kámoše, svoji školu a moji rodinu (eehm, samozřejmě existují vyjímky...) Mojí (naší) velice početnou rodinu. Stejně jako babička, mamka a tatka a děda - ti všichni pochází z velice početné rodiny. Začínám si myslet, že je ta počenost snad dědičná.
Ale vratme se zpátky k bráchově příchodu.
"Takže jsme se tu všichni sešli, abychom vám sdělili neco hodně důležitého." Mamka vrhla významny pohled na tatku a pokračovala.
"Jedná se o věc, která..."
"Nemohli byste si pohnout? Mám na práci i jiné věci, než tu poslouchat vaše žvavení, za dvacet minut mám být u kámoše!" vyštěkla Lousia.
"Tak to je mi opravdu líto a byla bych ráda, kdybys mě nepřerušovala," probodla ji zlostým, ledovým pohledem. Ale Lousie nesklaplo jako většině normálních lidí, kteří chtějí přežít. Ona se v pohodě hádá dál.
"Mě je líto, že tu tak zbytečně kecáš!" zasyčela vztekle. Kdyby se s ní mamka chtěla zabývat, tak ji odjebe něčím hodně ironickým. Ale jelikož se nechtěla hadat, řekla jen...
"Dobře, tak si jdi, když po tom tak toužíš, ale pak se nikoho neptej, co jsme tady probírali. Vy všichni máte zákázáno jí cokoliv říkat!" Změřila si nás výhružným pohledem. Lousia si pohrdavě odfrkla a skoro neslyšitelně sykla: "Jako by mě to zajímalo!" a hlasitě za sebou zabouchla dveře. ja si ale byla skoro jista, ze ji to stoprocentne zajimat bude. Kdyz si rodice dali tu praci nas shromazdit...
A byli jsme tu, světe div se, fakt všichni, dokonce i George a Moris. Aby bylo jasno, Moris je naše příjmení, jenom my si s bráchou tak říkáme, protože absolutně nenávidíme jméno toho druhého. Prostě si vždycky říkáme příjmením. Je to už zvyk a už i nepsané pravidlo. Doufám, že po mě nechcete, abych vám ho představovala, když jsem se mu tak úspěšně skoro celý život vyhýbala. Néé, prosím! No, tak dobře, nebudu dělat tyjátr, navíc by to vůči bráchovi bylo nefér....... Alexandr... Jmeno jako pro holku, že... taky mi to připomíná Alexandra Velikého... Ale dost trucování a stížností. Je načase zase začít poslouchat mamku než zjistí, že jsem prostě vypla a promění mě v mrtvolu, což bych vážně nerada. Téda, ale o čem tak důležitém tak asi může kecat? A to je to tak důležité, že proto shromáždila celou rodinu, která se naposledy shromáždila při mistrovstvím světa v hokeji, přesně před rokem, kdy jsme hráli finále? Teda přesně o den, protože je sobota a mistrovství je v neděli. Sice to nebude tak zajímavé, když nehrajem my, ale co už...
"A proto bych vás chtěla seznámit s..." blablablablabla.... Na chvíli jsem zapnula mozek abych zjistila, že se mamka pořád ještě nedostala k tomu hlavnímu. Ale stejně je divný, proč má tak dlouhý proslov, když většinou řekne všecko hned na rovinu a nepárá se s tím.
"...přestapujete do Bradavic." Ukončila svůj monolog a vytrhla mě tak z přesvědčení, že vlastně kecá o ničem. No jo, život dokáže být pořádně krutý...
"Kdy?" žasla Cat.
"Letos v źáří, kdy jidny!"
"A to se jako budeme stěhovat?"
"Jo, ale to je zase jiná kapitola..."
"No počkat, ale..." Všichni se jako na povel zvedli a začali přes sebe hulákat na mamku s tatkou všelijaké nadávky a prostesty.
Všichni, kromě mě, Lousii, Morise a Mouses.
Upřesním to, ano? Doted jsme my, děti, seděli na maxi pohovce v obýváku, zatímco mamka stála před vypnutou LCD a tatka se válel křesle. Teda až do doby, než mamka pronesla slovo "stěhovat" v souvislosti s námi. A ted důvody: Lousia nevstala, protože tady není a až se to dozví, bude zuřit k nepříčetnosti, pokud se to teda dozví. Jak znám mamku, ta má nervy z ocely. Morisovi je jedno, kde bude balit holky a flirtovat s nima atd... Mouses je všecko jedno už od narození, prej to bylonesmírně tichý dítě. Se nedivím, když má všecko u prdele... A mě... mě to prostě nedochází. To za prvý a za druhý mi stejně případají nějaký prosty úplně zbytečný, protože tu všichni řvou tak šíleně, že bych pořídila na nějvýš tak hovno. A navíc, rodiče svůj názor nezmění... A tak jsem jen vyšla ven a nechala je, at si klidně vyřvou hlasivky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama